Já vím, já vím, proč v zimě zařazuji letní recept?! Jde o to že mi přišlo vhodné vysvětlit, jaký že to dezert se vlastně skrývá v obrázku mé úvodní fotky. Jde o tradiční francouzský Clafoutis, ušlechtilejšího bratra naší bublaniny.
Ačkoliv v mém podání až tak tradiční není - místo třešní jsem použila višně; a dokonce jsem je vypeckovala. Totiž dle originálního receptu by se jakékoliv plody měli ponechat s peckou, protože se z ní uvolní to správné aroma. Já moc nemám ráda žmoulání dezertu v puse a následné hledání a expedování pecky zpět na talíř. A tak jsem přišla s alternativou a pecky peču v misce v troše vody vedle formy s koláčem.
Višně navíc považuji za mnohem vhodnější, mají intenzivnější aroma a chuť (kdo vaří kompot z višní a třešní, dá mi zcela jistě za pravdu), a také - ulice na které bydlím se dříve jmenovala Višňová, a od vrchu až dolů byla lemovaná na každé straně těmito stromy. Lidi samozřejmě na jaře po odkvětu nadávali, že ty opadané květy musí zamést. To stejné na podzim když začne padat listí. A v létě když přezrálé začnou padat a jsou rozšlapané do chodníku. A tak začaly stromy během let postupně mizet. Pár jich však ještě stále je, a tak máme doma každý rok marmeládu, kompot i sirup.
Další věcí kterou dělám rozdílně je teplota podávání. Tradičně by se měl podávat Clafoutis ještě teplý, zkusila jsem, nechutnalo mi. Pro vysokou teplotu mi šťáva z višní stříkala všude a chuť těsta jsem nedovedla identifikovat. Teprve až vychladl, šťáva se zas pěkně rozložila v plodu (skoro jako když necháte odležet steak), a chuť těsta - delikátní, jemné, vonělo vanilkou a mělo šmrnc přidané pálenky, na okrajích byl zkaramelizovaný cukr, no jedna báseň.
Těsto je také relativně náročné na žloutky. Podobně je to třeba i u těsta na Canellé. Je to tak proto, že bílky se většinou používaly k čiření vína a zbývaly žloutky. Dneska zbylé bílky doporučuji uskladnit v lednici či mrazáku a vyzkoušet výrobu Macarons čili makronků. A až se dost navztekáte že vám nejdou (a bydlíte v Brně a okolí), kupte makronky i canellky u REPUBLIKY.
Recept je převzatý z Apetitu, změny a doporučení jsem uvedla výše. Krom uvedených surovin budete potřebovat dortovou nebo koláčovou formu o průměru 23 cm nebo více. Buď totiž máte rádi vyšší koláč, nebo nižší. Uvedené množství vyjde na 8 řádných porcí, nebo 12 menších poobědových.
Náplň :
- 500 g vypeckovaných višní, pecky ponechat zvlášť (viz výše)
- 2 lžíce višňové pálenky či višňovky
- máslo na vymazání formy
- cukr krupice na vysypání formy
Višně v míse promíchám s cukrem a pálenkou a nechám macerovat asi hodinu v lednici.
Dortovou nebo koláčovou formu vymažu máslem a vysypu cukrem.
Těsto :
- 100 g hladké mouky
- špetka soli
- strouhaná kůra z biocitronu
- 70 g rozpuštěného másla
- 1 střední vejce
- 3 žloutky
- 90 g cukru krupice
- lžička vanilkového extraktu
- 160 ml mléka
- 160 ml smetany ke šlehání
Troubu předehřeju na 180 °C.
V jiné míse prošlehám žloutky s cukrem, zesvětlají a nabudou na objemu.
Mléko, smetanu i máslo prohřeju v mikrovlnce či na na pánvi, dokud se máslo nerozpustí, nechám zchládnout až je směs vlažná, ale máslo stále tekuté, přidám vanilku (ne dřív, aby se aromatické oleje neodpařily).
Mouku se solí proseju, nebo alespoň prokypřím metličkou. Pak střídavě do směsi žloutků přidávám mouku a mléčnou směs a současně promíchávám metličkou, vznikne poměrně řídké těsto.
Do formy nasypejte (a pokuste se nějak rovnoměrně rozprostřít - a ideálně u toho moc nenarušit film másla a cukru :-D ) macerované višně.
Přelijte těstem a dejte péct na 25-35 minut dozlatova (podle výšky těsta spíš kratší nebo delší čas). Během pečení troubu NEOTEVÍRÁM.
Nechte vychladnout, pokud chcete, posypte moučkovým cukrem a podávejte.
Dobrou chuť
Žádné komentáře:
Okomentovat