Pravidelně odebírám některé kulinářské časopisy - Apetit, Gurmet a FOOD. Občas si udělám radost a zakoupím i La cucina Italiana. Vlastním také jediné číslo časopisu Chuťopis a velice mě mrzí, že se tento projekt neuchytil, čtenáře by jistě našel. Protože první tři zmíněné odebírám už několik let, a protože se nerodí kvanta nových receptů do nekonečna, a hlavně proto, že všechny časopisy zachycují ve svém obsahu aktuální období a recepty pro něj typické. Tak se třeba stalo, že se report z Kokolandu objevil ve dvou časopisech. Protože však využívám vejce domácí, tak mne zaujal spíš recept na stejný dort.
V dubnovém čísle dvou zmíněných byl otištěný recept na dort mrkvový. V Gurmetu byl dokonce předmětem Výzvy odvážných pekařů. A protože jsem se chtěla hecnout, ale zároveň jsem byla zvědavá, který časopis má lepší recept, upekla jsem nakonec oba dorty v menším provedení.
Nakonec jsem porci obou dortů předložila rodině a přátelům, a nechala je nezaujatě rozhodnout, který dort jim chutná více.
Ochutnalo 9 lidí a hlasovat mohli jak pro jeden, tak pro oba dorty. Většinou se mi dostalo odpovědi: oba jsou skvělé, ale ten hnědý, ten takový, o fous lepší. Pouze jedna přítelkyně mi dnes ráno sdělila, že jejím přímým favoritem byl světlý dort.
Jste zvědaví na výsledky? Primárně pro hnědý dort z Gurmetu hlasovalo 5 lidí, 3 lidem chutnaly oba stejně a 1 osoba by si přednostně vybrala světlý dort z Apetitu. :-)
Já osobně mám k oběma dortům pár poznatků:
Piškotové těsto z Apetitu mi přijde trošku nevyvážené - všechny ty suroviny jen sníh z použitých bílků mi prostě nedržel, takže místo lehoučkého piškotu je spíš hutná hmota. Je ale velice jemný, lehce kořeněný a kromě mrkve obsahuje také mandle. Trošku zvláštní je pro mne krém, v němž je krom mascarpone i cream cheese a velice málo cukru - tak málo, že nepřekryje obsah soli v cream cheese. Věřím, že pokud by se použilo jen mascarpone, byl by problém vyřešen. Navíc tento dort obecně chutná lehce a svěže - pokud by se mascarpone smíchalo třeba 1:1 s plnotučným tvarohem, asi by to také ničemu neuškodilo, a dalo by se to považovat za zdravější alternativu. Je dobré dort udržovat v chladu, protože při delším pobytu v teple krém pouští syrovátku.
(Právě proto obvykle cream cheese vůbec nepoužívám, a místo něj beru vždy mascarpone, to pouští syrovátky méně a obsah tuku má víceméně stejný; navíc má tu výhodu, že neobsahuje sůl a tím pádem není třeba ji překrývat dalším cukrem).
V receptu z Gurmetu je celkem velké množství tuku. Má to tu výhodu, že když korpus náhodou přepečete, jiný by se mohl vysušit, ale tenhle je díky vysokému obsahu tuku stále vláčný. Pokud ale pečete dobře, věřím, že když množství snížíte třeba o 1/3 objemu, žádná katastrofa se nebude konat. Texturu korpusu ozvláštňují také rozinky a vlašské ořechy. Zdá se mi to neuvěřitelné, ale za výrazně tmavší barvu může pouze použité koření. Je ho více druhů, než u "konkurence" a také větším množství. Vlastně dort chutná spíš jako perníkový, pokud by mi někdo neřekl, ani nevím, že by to měl být mrkvový dort - pro někoho fajn, pro někoho naopak může být absence mrkvové chuti zklamáním. Krém je z mascarpone a másla, dostatečně sladký, ale ne moc "máslový", lépe se roztírá, dobře tuhne, nerozmáčí korpus a chutná tak nějak dortověji.
Recept na oba si můžete přečíst v dubnových číslech zmíněných časopisů. Časem je přidám i sem.
Protože nejsem velký fanda zdobení, původně jsem dorty nechala čistě bílé. Jeden kamarád mi pak ale napsal, že se těšil na hermelíny. Takže alespoň decentní náznak, že jde o něco sladkého jsem vytvořila. Pro ty, kteří přemýšlí, co že to je na tmavém dortu za divné rozinky, jde o krystaly kandysového cukru (zakoupeno v Lidlu v nějaké akci, běžně ho nevedou) a při uchovávání v lednici nasají vlhkost a orosí se, takže pokud chcete zachovat kamenný vzhled, zdobte jimi až před podáváním.
Žádné komentáře:
Okomentovat